Česká párty zdůrazňuje, že obranyschopnost země a procento HDP vydávané na zbrojení není přímá úměra. Pouhé mechanické zvyšování výdajů na armádu bez jasné koncepce a realistického zhodnocení hrozeb nezaručuje vyšší bezpečnost občanů. Naopak může vést k plýtvání veřejnými prostředky a oslabení ekonomiky.
Strategické materiály minulé vlády jsou především ideologickými dokumenty, které jsou navíc již zastaralé. Neodrážejí reálný vývoj bezpečnostní situace a sloužily spíše k ospravedlnění určité zahraničněpolitické linie než k pragmatické obraně národních zájmů České republiky. Situace je pro naši zemi mnohem složitější, než jak ji tyto dokumenty prezentují.
Rusko dnes představuje pro Českou republiku hrozbu především kvůli našemu zbytečně aktivistickému a slepě jednostrannému zapojení do konfliktu na Ukrajině. Tato politika jde plně za minulou vládou a bohužel ani současná vláda náš postoj příliš nezměnila. Místo toho, abychom hájili české zájmy a prosazovali mírové řešení, jsme se nechali zatáhnout do zbytečného eskalování napětí.
Přitom se Česká republika nachází v mimořádně složité situaci. NATO je ve velkých problémech kvůli postoji Trumpovy Ameriky, která požaduje neakceptovatelné navýšení zbrojních výdajů, přestože ve své nejnovější Strategii národní bezpečnosti (s výjimkou Íránu) nepředpokládá přímou vojenskou konfrontaci s jiný i zeměmi. Evropa sama není schopna svou bezpečnost zaručit a přes zpupnou rétoriku jejích lídrů ještě dlouho nebude. Spoléhat se výhradně na alianční závazky bez vlastní strategické autonomie je v současných podmínkách riskantní a naivní.
Ze stávající situace je zcela zřejmé, že se o naši bezpečnost musíme především postarat sami. Bez nových strategických dokumentů, které budou vycházet z geopolitické reality, suverénního rozhodování a našich národních zájmů, budou stovky miliard zbytečně vynaloženými prostředky. Pokud však ve veřejnosti nepřevládne pocit, že bránit existenci českého státu je naprosto samozřejmou povinností a také ctí, pak nás nečekají dobré časy. Sny některých politiků o Spojených státech evropských, o předání obranných kompetencí do Bruselu či o armádě jako příležitostných expedičních sborech naši vnější bezpečnost neposilují, ale výrazně oslabují.
Česká párty proto volá po realistické, suverénní a pročeské bezpečnostní politice, která bude vycházet z aktuálních faktů, nikoli z ideologie, a která bude především chránit zájmy českých občanů. Bezpečnost země však bude mnohem více než na vynaložených stovkách miliard na zbraně záviset na chytré zahraniční politice založené na vzájemném respektu a citlivém přístupu, bez ambicí jiné poučovat a nediplomaticky kritizovat.
JUDr. Václav Musílek
Česká párty (The Czech Party)
