Odmítáme návrh, aby se soukromé bankovní vklady občanů Evropské unie staly politickým nástrojem Bruselu. Předsedkyně Komise ve svém projevu 27. srpna v Paříži označila úspory domácností za „líné“, vyčíslila je na zhruba deset bilionů eur a dala členským státům několik měsíců na souhlas. Kdo nebude souhlasit, má být obcházen. To není hospodářská debata. To je tlak na soukromý majetek a na právo státu chránit vlastní střadatele. Úspory občanů nejsou volným zdrojem Komise. Jsou to peníze lidí, kteří je vydělali, odložili a uložili proto, že chtějí jistotu, likviditu a ochranu. Označovat tuto opatrnost za lenost je urážlivé. Evropa nepotřebuje poučovat důchodce, rodiny a živnostníky, že jejich vklad na účtu je politicky špatně použitý.
Vklady nejsou mrtvé peníze v trezoru. Banky z nich poskytují úvěry domácnostem, firmám a obcím. Přesun části těchto prostředků na kapitálové trhy proto není „uvolněním ležícího kapitálu“, ale změnou rizika. Výnos může být vyšší. Ztráta také. Kdo ponese ztrátu, až trhy klesnou? Ne Ursula von der Leyenová. Občan. Unie spoření a investic se tváří jako nabídka volby. Ve skutečnosti jde o soubor opatření, která mají lidi, banky a pojišťovny tlačit pryč od vkladů směrem k cenným papírům, sekuritizaci a společnému dohledu. Komise slibuje, že o penězích budou dál rozhodovat občané. Zároveň však mluví o tom, že úspory „musí sloužit evropským podnikům“, zelené transformaci, digitalizaci i obraně. Politický cíl je tedy jasný. Svoboda střadatele je až druhá.
Česká párty zásadně nesouhlasí s centralizaci dohledu nad trhy. Společný evropský dohled oslabuje národní regulátory a posiluje velká finanční centra. Malé a střední státy, včetně České republiky, by se staly příjemci pravidel napsaných jinde. Posílená spolupráce „s těmi, kdo jsou ochotni“ znamená dvourychlostní Evropu: jádro si nastaví kapitálový trh podle sebe a ostatní se mají buď podřídit, nebo zůstat na okraji. Investiční mezeru Evropy nelze řešit přesouváním rizika na drobné střadatele.
Jestli Evropa potřebuje stovky miliard ročně navíc, ať o tom rozhodnou vlády, parlamenty a veřejné rozpočty. Ne skryté přesměrování vkladů. Veřejné priority se nemají financovat tím, že se soukromé úspory přejmenují na „nevyužitý potenciál“. Česká republika nemá povinnost souhlasit s tím, aby se spořivost občanů stala surovinou evropské průmyslové a bezpečnostní politiky. Občan má právo nechat peníze na účtu. Stát má povinnost tuto volbu chránit. Evropská komise pod vedením Leyenové se opět snaží překračovat své pravomoci.
Proto tento diktát odmítáme. Úspory patří lidem, ne Bruselu. O jejich použití nerozhoduje termín „do konce roku“, ale zákon, souhlas a svobodná volba.
JUDr. Václav Musílek
Česká Párty (The Czech Party)
