Schválení přímé volby prezidenta republiky byl nezodpovědný a od počátku zcela cizorodý prvek v ústavním systému země. Tím je parlamentní demokracie s vládou jako hlavní složkou výkonné moci. Prezident je spíše symbolickou hlavou státu s omezenými kompetencemi. Jeho ústavnímu postavení tak odpovídá volba nepřímá zákonodárným sborem, tedy Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Aby měla přímá volba smysl, museli bychom vykročit k nějaké formě poloprezidentského systému. K tomu ale nedošlo a takový systém nemá v naší zemi žádnou tradici.
Nejvýznamnější osobnosti svobodné éry, ať už Československa, či České republiky – Tomáš G. Masaryk, Edvard Beneš, Václav Havel a Václav Klaus – byly zvoleny prezidenty v nepřímé volbě parlamentem, jak odpovídalo jejich ústavnímu postavení a po roce 1989 i tradici první republiky, na niž jsme v době znovunabyté svobody navazovali. Nikoli náhodou to byli vrcholní politici své doby a jejich volba byla tou první logickou možností. Schválení přímé volby bylo populistickým krokem, který měl od počátku v sobě zakódovanou celou sadu rizik.
Ta se naplno projevila zvolením Petra Pavla, tedy prvního prezidenta České republiky, který do svého zvolení neměl politickou zkušenost a stál zcela mimo politické dění. Tedy typický marketingový produkt lobbistů a bohatých sponzorů s jejich vlastními zájmy a preferencemi, jemuž přímá volba otevřela dveře ke vstupu na Hrad. Takový scénář by v případě nepřímé volby parlamentem zcela jistě nenastal. Po loňské porážce s Hradem spřízněné Fialovy vlády pak prezidentská parta neváhala okamžitě rozjet ostrý střet s novým kabinetem a kvůli svým parciálním zájmům obětovat stabilitu politického systému, ústavu i základní demokratické principy. To vše za podpory zpolitizovaného Ústavního soudu a jednostranně politicky zaměřených veřejnoprávních médií.
Tento vývoj není ani překvapivý, ani náhodný. Je součástí souboje o podobu a reálné fungování politického systému, který probíhá už od začátku devadesátých let. Souboje mezi těmi, kteří se považují za elitáře vyvolené vládnout, a těmi, kteří věří v demokracii a svobodnou vůli občanů. Přímá volba prezidenta dala v parlamentních volbách poraženým elitářům šanci svou prohru relativizovat a bez ohledu na výsledky voleb zachovat svůj vliv.
Česká párty se rozhodně staví za dodržování demokratických principů, kdy občané ve volbách rozhodují o tom, kdo jim bude vládnout a kdo se bude ze svého vládnutí v dalších volbách zodpovídat. Současné pokusy prezidenta přisvojovat si kompetence na úkor vlády považujeme za zneužití nešťastné přímé volby, a proto požadujeme její přehodnocení a návrat k tradičnímu způsobu volby, tedy volbě parlamentem.
JUDr. Václav Musílek
Česká párty (The Czech Party)
