Prezident Pavel v OSN pronesl o umělé inteligenci bezkrevné věty. Řekl, že AI může přinést výhody i škodu a že lidé musí mít nad technologií kontrolu. Tak vlastně neřekl nic. Argentinský prezident Javier Milei ve stejném sále naopak řekl mnoho. „Kde mnozí vidí hrozbu, my vidíme hranici.“ Umělou inteligenci, nebo „superinteligenci, jak říká prezident Donald Trump“, označil za „továrnu na špendlíky 21. století“, podle ústřední pasáže z bible kapitalismu „Bohatství národů“, sepsané před 250 lety geniálním Adamem Smithem.
Podle argentinského prezidenta může AI „znásobit naši produktivitu v řádech, které ještě nechápeme“, a proměnit ekonomiku, medicínu, vzdělávání i způsob vládnutí. Výslovně odmítl politiku strachu. „Obezřetnost neznamená strach. A strach se za žádných okolností nemá automaticky měnit v poslušnost.“ Dodal, že stát „není abstraktní bytost, ale lidé, funkcionáři a byrokraté“, a že dát jim kontrolu nad inovací znamená „udělit některým moc omezovat, co smějí tvořit ostatní“.
Dystopické scénáře podle něj slouží k tomu, „aby se šířil strach a posilovala státní kontrola“. Proto formuloval jasný program. „Argentina se postaví do čela svobody.“ Země má „kritické suroviny, energii, talent a schopnost soutěžit v každém článku hodnotového řetězce“ a chce být „nejkonkurenceschopnějším místem na světě pro její vývoj“. S tím spojil „závazek neregulovat preventivně“, omezenou odpovědnost firem pracujících s AI agenty a daňové úlevy. A uzavřel: „Před nejistotou stavíme odhodlání, před strachem odvahu, před úpadkem ambici a před rezignací optimismu.“
České párty tento postoj konvenuje. Česká republika by si z něj měla vzít příklad a usilovat o stejné cíle. Umělá inteligence ve spojení s robotizací může v krátké době zvýšit výkonnost ekonomiky až o desítky procent. Řádově se hovoří i o třicetiprocentním posunu. To není slib zázraku. To je šance řešit zadlužení, nízkou produktivitu a nedostatek pracovních sil. Funguje to však jen tam, kde je dostatek relativně levné energie. Bez ní zůstanou datová centra, továrny i laboratoře jen na papíře.
AI může nesmírně pomoci. Ale jen těm, kteří to chtějí. To není Evropská unie s nekonečnými regulacemi všeho nadějného, umělé inteligence zvláště. To není unie, která si z ideologických důvodů zdražila energii. To není unie, která masovou migrací rozkládá sociální soudržnost jednotlivých států a pak předstírá, že problém vyřeší dalším nařízením. To jsou dnes Spojené státy a Čína. Viděli jsme to ve čtvrtek večer v East Room Bílého domu. U jednoho stolu seděli americký a čínský prezident s reprezentanty amerických technologických firem: Elonem Muskem, Jensenem Huangem, Timem Cookem a Lisou Su. Evropa u toho stolu nebyla. Neměla by tam koho posadit.
Česká republika má volbu. Buď dál opakovat unijní fráze o kontrole, bezpečnosti a odpovědnosti jako náš prezident a další politici, zatímco vývoj, kapitál a produktivita odcházejí jinam. Nebo přestat předstírat, že regulace je strategie, a začít soutěžit o energii, firmy, talenty a volnost k vývoji. Jak řekl Milei: kdo ze strachu žádá poslušnost, omezuje tvořivost. Kdo technologii chce stavět, může neuvěřitelně prosperovat.
Argentina to alespoň řekla nahlas. Česká párty se k ní přidává.
JUDr. Václav Musílek
Česká párty (The Czech Party)
Česká párty: Vezměme si příklad z Argentiny, ne z prázdných frází
